…2 Ten povedal svojej mat­ke: Tých tisíc a sto šek­lov striebra, ktoré ti vzali, a pre ktoré si ty kliala a vravela tak, že som to i ja počul, hľa, strieb­ro je u mňa; ja som ho vzal: Vtedy po­vedala jeho mat­ka: Nech je požehnaný môj syn Hos­podinovi!…

…2 Ten po­vedal svojej mat­ke: Tisícs­to šekelov strieb­ra, ktoré ti vzali - o ktorých si vy­slovila kliat­bu, aj predo mnou si ju vy­slovila - to strieb­ro je u mňa; ja som ho vzal. Mat­ka mu od­povedala: Hos­podinom buď požeh­naný, môj syn.…

…2 Ten sa pri­znal svojej mat­ke: Tisícs­to šekelov strieb­ra, ktoré ti vzali a pre ktoré si vy­slovila kliat­bu, a to aj predo mnou, je u mňa, ja som ho vzal. Mat­ka mu od­povedala: Syn môj, nech ťa Hos­podin požeh­ná!…

…2 Ten ře­kl své mat­ce: „Víš, jak ti někdo vzal těch je­denáct set še­ke­lů stříb­ra? Slyšel jsem, jak jsi kvů­li nim vy­s­lovi­la klet­bu. Nuže, to stříbro mám já. To já je vzal, teď ti je ale vracím.“ „Hospodin ti žeh­nej, můj synu!“ zvo­la­la jeho matka.…